26. dubna, horký jarní pátek. V tak optimistický den se vydala septima a 3.A na ne zcela optimistické místo, Osvětim. Nevěděli jsme, co očekávat a jak se na tak těžké téma připravit. Počáteční rozjařenost z půlnočního odjezdu setřela nepohodlná jízda přetopeným autobusem. Po sedmi hodinách jsme byli na místě. Veškerá pokora a tíha historie na většinu z nás padla už v bráně koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau. Lukáš Lev, místní průvodce z Terezína, který jel s námi, nás provedl každým zákoutím památníku. Bohatě nás zásoboval historickými fakty, daty, jmény a počty, ale hlavně nám velmi poutavě a surově sděloval osobní příběhy a přiblížil nám šeď a utrpení každodenního života a smrti, jež se odehrávaly za branami tábora. Holokaust je nedílnou součástí moderních dějin a přímo, či nepřímo se dotýkal našich rodin. Proto je důležité si uvědomit, pocítit a nezapomenout.
