Nezařazené

V pondělí 31. 8. 2020 se naše třída (v tento den ještě 7. S) vydala na svou pouť vodáckou. Sraz byl v bojový čas (tzn. sedm ráno, sedm stupňů, zima a déšť) a ne každý boj se vstáváním vyhrál. Naštěstí jsme všichni odjezd stihli, a mohli se tak mačkat ve třech vlacích jedoucích do Zruče nad Sázavou. Spánkový deficit z korona výuky jsme dohnali v kupéčkách a při příjezdu už byli fresh jak čerstvě vymačkaný pomeranč.

Na místě na nás čekali dva instruktoři – David a Veny. Ti nás v rychlokurzu naučili základy a tak nějak doufali, že se nikdo neutopí. Po několika piruetách na hladině, lovu na pavouky a vymetání křovin na břehu jsme konečně pronikli do umu vodáctví. Zanedlouho dorazila naše výprava do kempu Omaha, který se stal naším útočištěm na následující dvě noci (o tom jsme ale ještě nevěděli). Po večeři (ne moc dobrá polévka) nás ještě čekal táborák a poté první noc ve stanech.

Druhý den, tzn. v úterý 1. 9. (to už jsme byli oficiálně 8. O) jsme nemohli kvůli hlášenému dešti vyjet na vodu, a tak se vymyslel náhradní plán, a to návštěva Zruče nad Sázavou. Nejbližší zastávka byla vzdálena 650 m (dle Veny a Google map), avšak už po dvou minutách, necelých padesáti metrech a s půlhodinovým předstihem jsme stepovali u kolejiště. Ve Zruči jsme navštívili Vodácké muzeum (velmi zajímavé) a poté si volně prohlédli areál zámeckého parku (také velmi zajímavé). Zašli jsme si na oběd do místní restaurace a následoval čtyřkilometrový pochod do kopce k Vodnímu domu (ze kterého si hrstka z nás prohlédla jen klidnou tmavou místnost s ambientními vodními zvuky a skoro tam usnula na sedacích pytlích).

Třetího dne (2. 9.) jsme sbalili stany a vypluli vstříc dalším dobrodružstvím. Zastávku na oběd jsme udělali v kempu Ymca (kam jsme měli v úterý doplout) a vyjelo se na další dva jezy a za neočekávanými zážitky (například jedna ztracená bota v bahně vede ke třem dalším cizím nalezeným). Po překonání jezu s vystihujícím názvem Smrťák (nikdo neumřel) a postavení pyramid z lodí (na řece) jsme zakempili v tábořišti U Karla nedaleko hradu Český Šternberk.

Čtvrtý den (3. 9.) nás čekalo šest jezů, vodní radovánky (mnohdy nedobrovolné), oběd v Ledečku a nákup v Tescu na poslední den (samozřejmě až po dosažení našeho cíle v Sázavě v kempu Pod Vrbou). Večer byl poslední táborák, nechyběla hudba, jídlo a zábava.

Poslední den, tedy v pátek 4. 9., jsme se s vypětím všech sil při pádlování ve skoro stojaté vodě dokázali dostat až do naší cílové stanice ve Zlenicích v kempu Kormorán. Dobře jsme se najedli, rozloučili s našimi vodáckými instruktory a spěchali na vlak. Domů jsme se po vystřídání třech vlaků a autobusu nakonec ve zdraví dostali a už se nemůžeme dočkat maturity.

Myslím, že tento kurz byl naším úspěšným začátkem tohoto nabitého školního roku. Děkujeme pánům profesorům Vytejčkovi a Zákravskému za skvělý dozor a zábavu, organizaci Povoda za profesionální přístup a vedení školy za umožnění tohoto výletu.

Michaela Marešová ve spolupráci s Eliškou Přibíkovou, 8. O