Rakousko očima Báry
Jmenuji se Barbora Sedláčková a chodím do oktávy. Minulý rok jsem dostala možnost strávit tři měsíce v rakouském Landecku, malém městečku v Tyrolsku. Bydlela jsem v rodině a navštěvovala místní gymnázium. Bylo to náročné (tyrolský dialekt se Hochdeutsch ani trochu nepodobá – např. i tak jednoduchá věta ‚Ich auch nicht.‘ = ‚Já také ne.‘ se dialektem napíše ‚I au nit.‘), ale jinak naprosto úžasná zkušenost. A tak jsem nemohla odolat, když mi v červnu přišel mail od mé jedné profesorky. Nabídla mi, že má u sebe místo a jestli bych nechtěla přijet znova. S radostí jsem to přijala a po domluvě s naší paní ředitelkou jsem se rozjela do Rakouska.
Když jsem dorazila do Landecku, hned se na mě ze všech stran vyvalily vzpomínky. Když někde strávíte takovou dobu, prostě vám to místo přiroste k srdci. Stejně tak to mám i já s Landeckem. Mí spolužáci mě vítali s radostí a údivem a já jsem byla ráda, že se s nimi opět mohu setkat.
Do třídy nás zde chodí jen 18 a k tomu jen 6 děvčat. Vyučování je zde hodně zaměřené na prezentování vlastních myšlenek před celou třídou. Učíme se tu tedy správně vyjadřovat své názory a pocity. I hodiny tělesné výchovy jsou zde velice kreativní. Už minulý rok jsem přemýšlela, že bych napsala knihu o rakouských míčových hrách. Protože takové kombinace, jaké vymysleli oni, jen tak nikoho nenapadnou (např. sloučení tenisu a volejbalu – ale musím uznat, že to je opravdu velice zábavné J). A letos jsme hned první hodinu tělocviku vyrazili do lezecké haly, kde jsme se na stěnách učili lézt, slaňovat, ale i umět správně jistit kamarády. Neopakovatelným zážitkem pro mne byla také návštěva místního sochaře v jeho ateliéru, kde nám ukazoval různé způsoby práce s hlínou či jiným materiálem a také jeho vlastní výtvory. A na co jen tak nezapomenu (už kvůli svým bolavým svalům) je tzv. Wandertag, něco jako náš sportovní den. Až na to, že se nehrají míčové hry, ale každá třída si pořádá svůj pěší výlet. A protože náš třídní učitel je hodně aktivní, neudělali jsme nic jiného, než že jsme vylezli na přes 2000 m vysokou horu. Zabralo nám to přes 5 hodin. Tomu říkám aktivní odpočinek.
Získávám zde také hodně zkušeností a zažívám mnohé úžasné zážitky od výletu s mými učiteli až po vypomáhání s šestou a sedmou třídou na hudebce ve škole. A také zde poznávám rakouské tradice, jako např. slavnostní odvod ovcí z vysokohorských pastvin domů do údolí a následné stříhání jejich vlny na zimu. Jsem za tuto možnost opravdu velice ráda a doufám, že se do Landecku ještě někdy v budoucnu podívám.
Barbora Sedláčková 8.O
