Cesta do minulosti aneb odkud přišel Josef
Ahoj, já jsem Eliška, studentka tohoto gymnázia. Nedávno se mi stala velmi podivná příhoda. Procházím se po chodbě školy a přemýšlím nad záhadou. Nad záhadou, která udivuje všechny žáky a profesory již nějaký čas. Kam se čas od času poděje náš oblíbený profesor Švíha? Pan profesor je skvělý. Vždy dokáže najít další a další způsoby, jak nás zaujmout a dovést ke skvělým výsledkům. Ale občas se stane, že ho nikdo nemůže najít. Kdepak asi zrovna teď je? Z hlubokých myšlenek mě vytrhne zatáhání za rukáv. Přede mnou stojí mladík, zvláštně oblečený a vykuleně na mě kouká.
“Dobrý den, ctěná slečno, já jsem Josef. Hledáte něco?”, ptá se.
“Ahoj, já jsem Eliška”, odpovídám, “a studuju tady.”
Vyjeveně na mě kouká a nemůže tomu uvěřit. Sedneme si spolu na schody a on začne vyprávět. Nevěřím vlastním uším, ale dozvídám se, že je jedním z prvních studentů tohoto gymnázia. Jak se sem ale dostal? Vždyť nás dělí přesně 100 let!
Josef vypadá úplně stejně zmatený. Ještě před hodinou probíral s profesorem Bauerem svůj projekt a najednou je v úplně jiné době. Co se to stalo? Josef začne úporně přemýšlet, co to vlastně potom dělal, nahlas si brumlá své vzpomínky a najednou vykulí oči.
“To ta kostka!!!”, vyhrkne.
“Jaká kostka?”, zajímám se.
“Ta kostka, co ležela na ředitelově stole. Zvláštní bílá pípající kostka. Chvíli jsem na ní koukal, pak jsem jí vzal do rukou, minutku otáčel, najednou zapípala a byl jsem tady. To bude ono!”
KOSTKA!!! Co když funguje i obráceně? Co když ji pan profesor Švíha našel a stalo se mu to co
Josefovi? Musím ji také najít a přijít celé záhadě na kloub stůj co stůj. Ale kde začít? Naposledy jsem viděla profesora Švíhu v šatnách. Začnu tam!