Dne 17.5. jsme se vypravili na vodácký kurz na řeku Ohři pod vedením paní učitelky Živcové a pana učitele Lhotského. Jelo se vlakem do Kynšperku nad Ohří a cesta trvala poměrně dlouho. Nám to ale nevadilo, o zábavu jsme se postarali.

  Na místě nás už čekali tři instruktoři (kterým patří obrovský dík), kteří nás doprovázeli po celou dobu kurzu. Bez nich bychom určitě nemohli hovořit o takto úspěšném kurzu. Oblékli jsme se do sportovních věcí a byli jsme seznámeni s pravidly o bezpečnosti na vodě. Když jsme nasedli do lodí, měli jsme malý výcvik na stojaté vodě a hned jsme vyjeli.

  První trasa měřila asi 19 km a vedla do Královského Poříčí. „Cvakli“ se pouze dvě lodě a to hned dvakrát (teplota vody 14 stupňů). Když jsme dopluli do kempu, přestože jsme byli unavení museli jsme si postavit stany. Večer po prvním dni byli všichni zničeni, ale přesto jsme dlouho do noci seděli u ohně a zpívali za doprovodu kytary.

  Druhý den jsme jeli krátký úsek do Lokte, kam jsme dopluli brzy a tak jsme stihli i prohlídku města. Večer jsme zpívali u ohně, tentokrát i za doprovodu „pražáků“, kteří si chtěli s námi také zazpívat. Někteří se s nimi i seznámili.

  Ráno jsme se nasnídali, zabalili stany a vyrazili na vodu. Dojeli jsme do Karlových Varů a protože pršelo, ubytovali jsme se v ubytovně. Odpoledne jsme navštívili Karlovy Vary, někteří se šli podívat na prameny a ostatní si prohlédli místní kavárny. Večer byl velmi dlouhý a zábavný.

  Další den jsme jeli přes peřeje Hubertus, kterých jsme se všichni obávali, ale zvládli jsme to. Když jsme přijeli do posledního kempu, skoro všichni šli fandit na hokej do místní hospody. Později večer jsme se sešli u ohně a vesele zpívali až do noci. Dokonce, i kromě paní učitelky Živcové, která s námi zpívala každý večer, si s námi zazpíval i pan učitel Lhotský.

  Poslední den jsme museli brzy ráno vstávat, protože bychom nestihli celou závěrečnou trasu a tak bylo ráno velmi náročné. V průběhu naší plavby konečně vylezlo sluníčko a tak jsme alespoň jednou oblékli letní oblečení, které jsme si stejně namočili, protože jsme hráli „cákájící bitvy“.

  Na konci plavby se umyly a naložily lodě, instruktoři nám předali diplomy a vyrazilo se na vlak. Do Litoměřic jsme dorazili kolem 16 hod. I přes nepřízeň počasí se kurz vydařil a snad příští rok na viděnou. Vodě zdar nebo jak říkají vodáci:
"Ahóóój"!

Článek napsali: studenti 1.B