Svůj vlastnoručně vyzdobený vánoční stromeček ze školní soutěže se třída sekunda rozhodla věnovat obyvatelům nedalekého Domu na půli cesty (DPC). Přidaly se ještě třídy prima a 1.C. Společně jej předají DPC v pondělí 21.12.2009.

  Jaký ale Dům na půli cesty je? Jaké služby nabízí a jak to uvnitř vypadá? Protože jednou vidět je lepší než stokrát slyšet, vydali se žáci sekundy na návštěvu DPC a poté o tom napsali článek. Další informace o Domu na půli cesty najdete také na www.bethel.cz.

  Dne 7.12. se naše třída 2.S zúčastnila exkurze v Domě na půli cesty v Litoměřicích. Již ve škole jsme se dozvěděli, že do něj přicházejí mladí lidé z dětského domova, kteří se sami o sebe neumí postarat.

  Po příchodu nás vedoucí Domu paní Marcela Husarová zavedla do tzv. jídelny, kde obyvatelé tohoto zařízení tráví většinu svého času. Je to poměrně malá místnost. Uprostřed stojí velký stůl, kolem něj židle a v rohu je televize. Na zdi visí nástěnka s pravidly pro obyvatele. Mezi pravidla také patří to, že se obyvatelé na televizi mohou ve všední dny dívat od 15 do 22 hodin.

  Paní Husarová nám vyprávěla, jak to probíhá v Domě na půli cesty a v dětském domově. Do dětského domova se dostanou děti od tří let. Jsou tam skupiny po osmi dětech. K nim se na hlídání střídají čtyři tety. Až dosáhnou osmnácti let, musejí odejít. Najednou se ocitnou bez domova a neví, jak se o sebe postarat. Tady potom pomáhá Dům na půli cesty.

  V tomto zařízení mohou být klienti od 18 do 26 let. Každý jedinec zde smí být pouze rok a půl. Za tuto dobu si musí najít práci, naučit se hospodařit i s penězi a další důležité věci pro normální život. Někteří si však chtějí „užívat života“ a v tomto případě většinou skončí „pod mostem“. V současné době je zde 6 klientů, maximální kapacita je 9 lidí.

  Po výkladu nás paní vedoucí provedla po budově. První zastávka byla v kuchyni, kde má každý obyvatel svou skříňku s nádobím a potravinami, které si sám musí koupit. Poté jsme viděli společné sprchy a jednolůžkový pokoj. V pokoji byla postel, skříň, stůl, židle a umyvadlo.

  Po prohlídce jsme se s paní Husarovou rozloučili a vydali se zpět do školy. Závěrem jsme si uvědomili, že život bez rodiny je velmi obtížný a smutný.

Článek je společná práce žáků sekundy.