17. listopadu tomu bude dvacet let od Sametové revoluce. Dvacet let - to je celá jedna generace, k jejímž příslušníkům se počítám i já. Generace, která již nemůže pamatovat události a okolnosti roku 1989 ani let předcházejících. Generace, která nemůže spoléhat na vlastní vzpomínky a musí proto rozumným způsobem čerpat z historických pramenů. A protože se historie neodehrává na papírech, ale v myslích lidí, je pamětník nejlepším „historickým pramenem“.

  To vše je důvodem, proč se 2. listopadu konala na litoměřickém gymnáziu Josefa Jungmanna beseda s promítáním v rámci projektu Příběhy bezpráví, jež zaštiťuje organizace Člověk v tísni. Promítán byl dokument režisérky Heleny Třeštíkové s názvem Hitler, Stalin a já, svědectví ženy, která prošla koncentračním táborem a následně jí bolševismus popravil manžela. Snímek tak vlastně srovnává oba totalitní systémy a život lidí v nich.

  Druhou částí programu byla beseda s chartistou, bývalým poslancem a senátorem Mgr. Zdeňkem Bártou. Mgr. Bárta nejprve pozitivně ohodnotil promítnutý film a dále odpovídal na dotazy studentů z oblasti historie, politiky, náboženství, ale i osobního života. Podrobněji se zabýval Pražským jarem, Chartou 77, Sametovou revolucí i současnou politickou a společenskou situací. Apeloval mimo jiné na účast mladých voličů ve volbách a jejich participaci na politickém dění. „Demokracie není sama sebou. Demokratické instituce ještě nedělají demokracii, na tu jsou potřeba demokraté,“ uzavřel Mgr. Bárta celou besedu.

  Celá beseda našla u studentů gymnázia kladnou odezvu. Možnost diskuse s někým, kdo se aktivně účastnil některých historických událostí, není pro studenty obvyklá a je pro ně možností, jak obohatit své znalosti a rozšířit své obzory.

Článek napsal: Tomáš Diviák (4.B)